Ráno budík, co nikdo nechce. Dát do pořádku auto a pak už jen kolonama do Prahy 🙁 Tak takto vypadal náš okruh – 735 km.
Šlo to až podezřele snadno.. Dokonce jsem s tím zvládla dojet v Letohradu ke hřbitovu, nepřevrátit se a vyjet zase z města ven.
Na nás bylo tohle auto trochu předimenzované, ale jinak vlastně můžu doporučit.. Dá se v tom jet i žít zároveň, když člověk přistoupí u každého na kompromis 😀
Ráno jsme se nasnídali na louce pod kostelem a vyrazili do kopců směr tvrz Hanička.
Majda se zamilovala do místních slepiček.
Gaspi měl náladu jakože „na další Praděd už nejdu“ a tak ho potěšilo, když jsme se na oběd vrátili zpátky do Neratova a mohl se natáhnout 😀
Prošli jsme si chráněny obchod, nakoupili nějaká piva a já si užila nakupování v zahradnictví.
Gaspi a Magdalena na své první zahraniční cestě.
Vodník v Divoké Orlici.
Odpoledne jsme ještě pořádně prošli krásně opravený kostel.
Pak jsme se vydali asi 40 min do Letohradu.
Po přestávce nás čekala dlouhá cesta do Polabí až jsme zakotvili v pivovaru Záhora.
Tohle místo všem doporučuji na výlet, je to kousek od Kladrub, jsou tu krásné trasy na kolo. Přímo v pivovaru, který je spojen s farmou, nás provedla rodina Zahorových. Majda i já jsme si užily koníky a pak jsme seděli před pivovarem a ochutnávali pivo dokud nezapadlo sluníčko.
Ranní valná hromada – Gaspi sebral všechnu odvahu a naučil se vylézat za náma nahoru po žebříku do postele.
Dneska jsme popojeli do Karlovy Studánky, kde jsou krásné lázně, a vystoupali na Praděd.
Důležitý je mít to pořádně seřízený.
Nahoře bylo krásně i přes trochu deště.
Tihle dva dárečci stále zajišťují, abysme se nenudili..
Po 112 km víceméně po úzkých horských cestách a v serpentinách si dáváme zasloužené pivko v Neratově v Orlických horách. Mají tu nádherně zrekonstruovaný kostel a pivo, které je obohaceno vodou ze zázračného pramene.
Až na místě jsme zjistili, že Neratov je v podstatě celý jedna velká chráněná dílna. Lidé s postižením se tu starají o chatu, hospodu, sad, mini zoo, zahradnictví,.. Zítra tu ještě provedeme důkladný průzkum.
A takhle vypadá Gaspodův večer, když má nožičky uběhané :))
Ráno jsme se báječně nasnídali u Jakubíkových a vyrazili na sever k hranicím s Polskem, do Krnova.
Gaspimu jsme koupili nový pětimetrový naviják místo klasického vodítka, protože jsme netušili, jestli nás nebude MP Krnov pokutovat za psa na volno.. Vodítko jsem totiž zapomněli u Jakubíkových. Gaspoda byl štastný.
Oběd jsme si dali jako provokaci ségry s Kubou v řecké restauraci a pak nás čekala exkurze do pivovaru Nachmelená opice.
Po půlhodině cesty do hor jsme skončili v Karlovicích na zahrádce.
V podhůří už jsme jen zevlili v místní hospůdce s galerií a nabírali síly na zítřejší výstup na Praděd.
Magdalena tento výlet schvaluje jakožto hlavní kontrolor kvality.
A Gaspoda taky, protože v místě je několik fen, se kterýma může dělat kravinky.
Po snídani před autem vyrážíme na naučnou stezku lomem, u kterého parkujeme.
Na následující fotce vlevo dole můžete vidět symbol města Brna.
Po cestě je Lamacentrum, do kterého jsem hrozně chtěla, ale bohužel je zavřené. Tak se na lamky podíváme z dálky a pak nás čeká trochu terén lomem nahoru zpátky k autu 😀 opět jsem se přesvědčila, že s Thulákem dáme vše.
Majda se veze jak paša a my makáme.
Ale ani mi to nevadilo, protože jsme pak obědvali u Vyškova v restauraci Panelka, kde se nám totálně trefili do vkusu – thajský larb a ukrajinské pelmeně.
Pak jsme zvládli projet během 2 hodin Olomouc, Ostravu,..
…i New York.
Až jsme skončili v Suchých Lazcích u Opavy. Což je sice (Jakubíkovi odpustí) prdel, ale krásná… Mají super zahradu, kde jsme grilovali, krmili koníka, poslouchali hokej a zevlili. Je to kraj, kde se babky modlí, když autobus projede kolem kostela, takže se pár místních podivilo i nad Monthym 😀
Vzhledem ke covid situaci a uzavření hranic a penzionů jsme se rozhodli (můj výmysl), že si půjčíme obytňák. Původní plán nevyšel, protože pak zavřeli i okresy a kempovat na parkovišti ve Štěrboholech se nám nechtělo. Nakonec teda v červnu, ale jedeme. Jen po republice a poprvé s takovou krávou jako je „náš“ Monthy – hodně předělaný Fiat Ducato.
První den vyrážíme hned odvážně na D1 směr Brno. Ať máme to nejhorší za sebou.
Kromě stání na D1 a následného Majdy záchvatu z autosedačky vlastně na Brno dobrý.
Dneska dopoledne jsme se ještě vyváleli v solných jezírkách a namazali se jako čuňátka bahnem s údajnými léčivými účinky .
Tady ještě poslední foto mamky, kde se tváří šťastně.
Právě teď totiž už 4 hodiny jedeme vlakem a máme před sebou ještě 8 hodin. V 5:55 bysme měli dorazit do Lvova.
Byli jsme trochu rozmazlený z RegioJetu a ukrajinské dráhy nás vrátily zpět na zem… Jsme narvaný ve vagónu, kde bylo celý večer asi 40°C.. Smrdutý a hlasitý spolucestujici.. Místa na spaní zbyla jen nahoře na bidýlkách.
Říkám si, že jestli tohle mamka přežije, tak nic horšího ji snad už nečeká 😀
Včera ráno jsme vlezli v Berehove do lehátkového vlaku a dovalili jsme do Solotvyna.
Kromě počátečních problémů (taxikář, co nás chtěl podělat po tom, co jsme odmítli ubytování u něj (luxusní kadibouda a sprcha na dvorku)), jsme tu nakonec docela spokojený. Bydlíme v napáleným rezortu s bazénama a ve volném čase si přivyděláváme jako aquabely.
Místní oblast se vyznačuje extrémně slanou vodou a extrémně slaným bahnem (bývalé solné doly). Minulost tu připomínají už jen opuštěné těžební věže.. Jinak to je totální past.
Shodli jsme se, že Solotvyno stačilo jednu noc až bohatě 😀
Dneska jsme v podstatě celý den strávili u mrtvolných jezer.
Povozili jsme se místním taxi.
Dali jsme si snídani u maďarské většiny.
Bydlíme v nejluxusnějším hotelu ve městě (to je jen pro dokreslení, žádné chlubení, cena je vzhledem je koruně stále příznivá). Má to tu „istá kulturná špecifika“. Hotel se jmenuje Золотая пава – Zlatý páv. Pro atmosféru přidávam Google fotku. Fresky jsou od Alfonse Muchy. Aspoň podle tabulky u vchodu 🙂
Vypadá to super luxusně, nicméně hlavním problémem jsou tu dveře.
2. Druhé dveře v pokoji jsou dveře na balkon. Ty lze otevřít, ale otvíraj se zase trochu moc.
3. Dveře do koupelny zajistili rodičům horké chvilky. Rozbil se zámek zevnitř, máma křičela o pomoc, byli tam docela dlouho zavřený, ale náš pokoj je přes chodbu a nic jsme neslyšeli. Nakonec se táta rozhodl dveře vykopnout. To se povedlo asi po 10 minutách s tím, že s dveřma se vydrolily i panty na jedné straně 😀 na recepci pouze zhodnotili, že to není naše chyba, a pometli omítku. Miluju Ukrajinu.
Myslím, že se nám podařilo naklonit zbytek výpravy na východní stranu. Teď budeme dva dny v Berehove. Dneska jsme se naložili do termálních pramenů.
Zítra plánujeme výlet po okolní přírodě. Honza slyšel, že tu jsou nějaká pěkná jezera. Snažila jsem se pogooglit, kam vyrazíme, a našla jsem jen tento článek:
https://www.blesk.cz/clanek/cestovani/58457/drsna-ukrajina-pohrebiste-na-koupalisti.html
Kdo psychicky nezvládne otevřít odkaz na Blesk cz, ve zkratce: Ukrajina je totální divočina, kde vladne bezpráví, a v tom jezeru, kam zítra pojedeme, jsou na dně desítky autobusů plné mrtvol.
Né, že bych věřila Blesk cz, ale šnorchlovat se zítra nechystám.
