Vietnam 1.5

Jsme v pořádku (kupodivu) na ubytku. Nakonec 150 zážitkových kilometrů 😂 Samý terén, mostky, mokro v botech, buvoli a prach…článek a fotky budou až se vyspím

… o pár hodin později…

Dnešní den začal trochu inverzně ke včerejšímu – romantické ráno mezi rýžovými poli a cesta vietnamským venkovem. Nenechte se zmást, opět se to zvrtne.

Mapa cesty rozdělená zástavkou na sprchu pod vodopádem.

Původní plán 100 km se protáhl na 150 km, strávili jsme na motorkách 9 hod.

Může se zdát, že jedeme hrozně pomalu. Cesty tu ale často větší rychlost než 10 km/hod nedovolují.

Navíc nás zdržuje neustálé kontrolování mapy a focení zvířátek podél cesty 😊

Někdy i sbírání.

Tenhle minigaspoda byl prostě super.

Překonávali jsme cestu tisíce mostů. Z bambusu, z barelů, z plechu…

Když nevím kudy, počkám, až pojede místňák. Ten to většinou projede se ženou, dvěma dětmi bez helem a s kohoutem v ruce.

Po cestě jsme viděli původní zavlažování – kola se točí a lopatky nabírají vodu, která je pak systémem bambusových tyčí rozvedená samospádem do okolí.

Vodopád v půlce cesty byl absolutně nejlepší věc zatím. Celou dobu nikde nikdo.

Od vodopádu to začlo mít lehce klesající tendenci… Začla jsem mít hlad, chtěli jsme ještě stihnout medvědí záchrannou stanici, ale naším tempem už začínalo být jasné, že budeme stěží za světla v cíli.

Už se začínám tvářit kysele. Medvědy teda dáme až budeme mít cestu kolem příště. Časový plán nevyšel. Tma. Nesvítí mi zadní světlo. Honza jede za mnou a naviguje mě. Naviguje mě blbě. Můžou za to Google mapy. Mám jet rychleji. Když jedu rychleji, lítají mi mouchy do očí. Když si nandám brýle, nevidím na díry na silnici. Poslední tři kilometry k ubytku jedeme HODINU. Třikrát se vracíme tam a zpět. Ve tmě vjedeme do průmyslového areálu, kde tesají z kamene náhrobky. Jeden je určitě můj. Druhý je určitě Honzův, protože na mě zezadu řve, ať se zase otočím. Opět špatně. Poslední 2,4 km. Brána. Pán gestikuluje, ať se otočím. Honza křičí, ať jedu rovně. Pan mává rukama víc a víc. „On mi ale ukazuje, ať se okamžitě otočím a zdekuju se odsud“ Honza zezadu: “ Ne, on ti právě ukazuje, že to máš vzít okolo té závory.“ „Okey, jedu.“ Další pán, křičí „Ni! Ni!“, ukazuje zkřížené ruce a opět, ať se otočím. Už vylézá i vrátný. Byla to brána do vietnamské věznice. Děkujeme Google mapy za prokazatelně nejkratší cestu.

Nakonec nás místní vyvedli, našli jsem bydlení.

Masáž, pivo, nem ran a začínám opět jihnout. Vlastně je to tu celé super.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *