Na dnešek jsme spali u místní surfařky doma, což byl jeden z těch zážitků, které nemusí být pozitivní, ale je důležité, že jsou silné.
Ráno jsme vyrazili na procházku po pláži, kde jsme viděli medúzy, chaluhy a chlupatý kamení.
Potom jsme posnídali v útulné kavárně na pláži a jeli do útulku pro opuštěné oslíky.
Starají se o nemocné a nepotřebné oslíky a poníky. Mají v péči i zvířata s laminitidou a různými jinými zdravotními problémy. Odvádí neskutečnou práci – útulek vedou od roku 1991, prošli jím stovky opuštěných oslíků, mají krásné zázemí a o zvířata je hezky postaráno.
Oslíci i poníci byli kontaktní a je vidět, že znovu získali důvěru v člověka. Pokud by někoho zajímalo víc informací nebo jste chtěli na provoz útulku přispět, tak na www.donkeys.ie
Dnešní den byl celý equinní, další cíl byl národní park Connemara, kde jsme si udělali procházku a potkali irské plemeno Connemarský pony. Hříbátko chrápalo nahlas.
Pohled na Diamond hill.
Potom Honza našel nějakou zábavnou silničku přes rašeliniště.
Ovce se tu moc s předností v jízdě netrápí.
Bylo to poetické, přestože jsme kvůli ovcím malém nestihli poslední zastávku.
Hrad Aughnanure zavíral v 17:15, ale vyšlo to.
Dokonce jsme to měli i s neplánovaný představením: připouštění Connemarských poní přímo pod hradem .
Já z věže hradu pozorující koňský sex.
Vypadá to, že místní chovatelé slaví úspěchy.
Tak a dnešních skoro 300 km zakončujeme ve městě Galway.
Není Galway girl jako Galway girl.
Dáváme si fish and chips (smažená treska a bramborové hranolky s octem a solí) a pak klasická obchůzka místních hospůdek. Dokonce tu mají takovou velkolepou specialitu jako je Budějovický Budvar.
Jinak se mi tahle hospoda líbila, měli na čepu 22 druhů piv a k tomu kolo štěstí pro lidi, co se nemůžou rozhodnout. Zjistila jsem, že někteří ani nečtou nabídku a rovnou točí.
Dneska už neexperimentujeme a spíme na normálním hotelu. Zítra budeme pokračovat po západním pobřeží na jih.