Brzo ráno jsme opustili resort a odletěli kratkým letem do Ho Chi Minh City. Neboli do Saigonu.
Je to fakt brutální Saigon. Po týdnu v menších městech a v přírodě jsem si docela odvykla na to neustále troubení, vedro a čichové vjemy.
Přestože Saigon je dost nablejskanější než Hanoi, tak jdete po ulici a je to pořád dokola to samé. Pachy, smrady, vůně.
Rybí omáčka, káva, popelnice, čerstvé ovoce, sušené olihně, bahn mi, bun cha, durian (nebo blitky).
Díky rannímu vstávání jsme zvládli ještě projít více či méně turistické trhy v centru a večer oslavit Halloween na Walking Street.
Neskutečný bordel, ale vlastně super to vidět. Všude masky, tanečnice, hlasitá hudba, lidi, motorky.
Dobrou z hostelu. Z hostelu, kde jsem po 2 týdnech zjistila, že koupelna ve Vietnamu nemusí být vždy plesnivá.
Na noze nemám švába, ale spáleninu od výfuku. Opravdu zatím nejčistší ubytování (mimochodem 120 Kč na osobu) a hořkosladká poslední noc .