Lucije na cestách

Jsou věci, u kterých oceňuji, že jsou ve Vietnamu zvětšené. Například motýli.

Jsou to ti stejní, co jsme viděli s Majdou na motýlí výstavě v Botanické. Byli přes celou dlaň. Bohužel jsou stejně tak úměrně zvětšení i švábi. Jeden takový nám dnes v noci zalezl za skříňku pod umyvadlem a zařídil, že jsem celou noc nespala. Honza se otočil na druhý bok a prohlásil, že jsou tady všude a mám si zvyknout.

Den tedy nezačal úplně úspěšně.

Následovalo 1200 schodů do jeskyně nad městem.

To mi samozřejmě na náladě nepřidalo. Pak se to ale začalo lámat. Na konci výšlapu byla nádherná krasová jeskně. Obrovská a byli jsme tam sami.

Už mi zase přestávalo vadit, že je vše velké.

Potom jsme vyrazili na další část na skůtrech. Cestou jsem potkávali hlavně lidi pracující na rýžových polích kolem Mai Chau.

Zpracovávali rýži v ulicích.

Komplikace po deštích byly jen drobné, projet se to vždycky dalo.

Pak se to začalo zase zvedat a přišel občas nějaký sesuv půdy.

Občas nějaký tur.

A občas nějaký výhled.

Pak jsme už byli asi 15 km před cílem – přespávačkou v národním parku Pu Luong. Nechtěli jsme udělat včerejší chybu a jet kus cesty potmě (ty motorky moc nesvítí). Nakonec jsme se rozhodli si cestu trochu protáhnout – sjet a vyjet 300 výškových metrů do vesničky Kho Muong, kde měla být jeskyně s netopýry. Byl to trochu risk, protože to bylo prudké stoupaní a nebylo jisté, že to pak na těch šlupkách vyjedeme, ale stálo to za to.

Údolí bylo nádherné.

A jeskyně bez komentáře – nedovedla jsem si přestavit větší krasovou jeskyni než tu ranní a tahle byla asi 5x větší. A byla plná pištějících netopýrů. Dole já na cestě na dno jako měřítko.

Připadala jsem si tam jak v nějakým dinosauřím světě.

Vzhledem ke švábovým zážitkům jsme se rozhodli, že dnes večer budeme za snoby a skončili jsme v tomhle navoněným resortu.

Držte mi palce, ať dneska usnu a zítra těch 100 km dojedem.

Trasa dnes.

Dneska jsem ráno čekali až se přežene deštík a pak vyrazili na plánovaných 130 km k horám. Po tom, co jsme špatně odbočili, se z toho vyklubalo 180 km 😂

Pohled ráno zespoda nahoru.

A večer zeshora dolů.

Ale zase jsem díky zajížďce viděla něco, co potřebuju – pán měl vozík s ohrádkou, ten ojkou připojený za skútr a vezl na něm buvola většího než on i s motorkou. To by se mi líbilo na Abbynku 😂

Začátek národního parku Cuc Phuong.

Krajina tu je krásná, potkáváme buvolátka a podivuhodné vořechy.

Dnes spíme ve městě Mai Chau a zítra na čeká kratší úsek po trochu terénějších cestách.

Dnes jsme po posledním jídle v ulicích Hanoie vyrazili do Ninh Binh. Jsem ráda, že jsme v menším měste, bydlime asi 10 km od centra, kde máme chatičku a bazének.

Město Nihn Binh byl zážitek – nejprve mě Honza přesvědčil, že si mám půjčit motorku aspoň poloautomatickou, že je to míň poruchové, líp jede do kopce a je lehčí. Učit se řadit nohou ve Vietnamském provozu bylo trochu na zabití.

Cesta mimo město už byla super. Jsme v národním parku a je tu krásná příroda.

Druhý zážitek jsme měli my i štamgasti v jedné restauraci mimo hlavní turistické atrakce. Fotili si nás, že jako bílí jíme v jejich restauraci a Martin se tam nechal ostříhat 😂 Dopadlo to dobře a stálo to 25 Kč.

Cestou z města jsme ještě narazili na místní trh, kde na ulicích prodavaji veškerou faunu a flóru v okolí. Pro mě je teda děsivý jejich přístup ke zvířatům. Ryby se prodávají živé bez vody, pečené kočky, porcovaní psi, házeli tam s krabama jak s bramborou. Koupit se daly i ropuchy, kolem pasu měly mašli z igeliťáku, asi aby jim nevyskočily z lavoru 🤦 Ale tak vegan nejsem, tak nebudu pokrytec.

Zítra se na skútrech chystáme na asi 300 km okruh, po kterém bysme se měli za tři dny objevit opět v Ninh Binh.

Dnes celý den procházíme Hanoi. Viděli jsme nějaké náboženské památky i pár komunistických skanzenů 😊

U buddhistických chrámů jsme viděli spoustu poučných tabulek, jak se (ne)chovat. Hodně oceňuji.

Změnili jsme bydlení a je to z 0 na 100. Místo plesnivé minimístnosti máme super apartmán s vanou a zjistii jsme, že jsem přímo u Train Street. Což jsem už někde viděla a ani jsem nevěděla, že to je přímo ve Vietnamu 😂

Ochutnáváme lokální speciálity, ale hlad na hady stále nemám.

Naštěstí tu mají i roztomilé věci, třeba tuhle corgi holčičku 😊

Zítra se chystáme do Ninh Binh, asi 100 km jižně od Hanoie.

Po poklidném letu jsme dorazili do Hanoie, měli jsme domluvený odvoz na asi hodinu vzdálený hotel. Týpek byl super, auto ověšené jak stará cikánka a pouštěl nám celou cestu kytarový covery Adele a Bee Gees s podkresovým videem kombajnů sklízejících obilí.

Řídí se tu klasicky asijsky – ignoruješ pruhy, troubíš a jedeš.

Hotel je hnusnej a máme pokoj bez oken, tak zítra chystáme přesun.

Už za tmy (zhasínají v šest a posun vůči ČR je 5 hodin) jsme vyrazili na průzkum centra města. Všude se stejně jak v Thajsku jí na ulici na miniaturních židličkách. Připadám si trochu jako v pohádce o Sněhurce a sedmi trpaslících.

Po kafíčku (2 hodin spánku na dnešek 😞) jsme se šli courat a hledat něco k snědku. Venku před bufetem vařili krásně voňavý vývar.. super, nějaké pho, vypadá to dobře, je tam hodně místních, půjdeme tam.. pak to přinesli a zjistili jsme,že to je z úhořů 😂 dali jsme si do toho česnek, chilli a vyndali úhoře a byla to super pholívka 😂 jednoho jsem teda snědla, ale měla jsem uz lepší maso 😂

Původní plán vyrazit na čtyřdenní okruh na motorkách po horách padá, protože tu hodně pršelo a místní hydrometeorologický ústav vydal varování před záplavama a sesuvem půdy. Zítra teda asi zůstaneme v Hanoi a pak nějak vyrazíme na náhradní program vlakem.

Ráno budík, co nikdo nechce. Dát do pořádku auto a pak už jen kolonama do Prahy 🙁 Tak takto vypadal náš okruh – 735 km.

Šlo to až podezřele snadno.. Dokonce jsem s tím zvládla dojet v Letohradu ke hřbitovu, nepřevrátit se a vyjet zase z města ven.

Na nás bylo tohle auto trochu předimenzované, ale jinak vlastně můžu doporučit.. Dá se v tom jet i žít zároveň, když člověk přistoupí u každého na kompromis 😀

Ráno jsme se nasnídali na louce pod kostelem a vyrazili do kopců směr tvrz Hanička.

Majda se zamilovala do místních slepiček.

Gaspi měl náladu jakože „na další Praděd už nejdu“ a tak ho potěšilo, když jsme se na oběd vrátili zpátky do Neratova a mohl se natáhnout 😀

Prošli jsme si chráněny obchod, nakoupili nějaká piva a já si užila nakupování v zahradnictví.

Gaspi a Magdalena na své první zahraniční cestě.

Vodník v Divoké Orlici.

Odpoledne jsme ještě pořádně prošli krásně opravený kostel.

Pak jsme se vydali asi 40 min do Letohradu.

Po přestávce nás čekala dlouhá cesta do Polabí až jsme zakotvili v pivovaru Záhora.

Tohle místo všem doporučuji na výlet, je to kousek od Kladrub, jsou tu krásné trasy na kolo. Přímo v pivovaru, který je spojen s farmou, nás provedla rodina Zahorových. Majda i já jsme si užily koníky a pak jsme seděli před pivovarem a ochutnávali pivo dokud nezapadlo sluníčko.

Ranní valná hromada – Gaspi sebral všechnu odvahu a naučil se vylézat za náma nahoru po žebříku do postele.

Dneska jsme popojeli do Karlovy Studánky, kde jsou krásné lázně, a vystoupali na Praděd.

Důležitý je mít to pořádně seřízený.

Nahoře bylo krásně i přes trochu deště.

Tihle dva dárečci stále zajišťují, abysme se nenudili..

Po 112 km víceméně po úzkých horských cestách a v serpentinách si dáváme zasloužené pivko v Neratově v Orlických horách. Mají tu nádherně zrekonstruovaný kostel a pivo, které je obohaceno vodou ze zázračného pramene.

Až na místě jsme zjistili, že Neratov je v podstatě celý jedna velká chráněná dílna. Lidé s postižením se tu starají o chatu, hospodu, sad, mini zoo, zahradnictví,.. Zítra tu ještě provedeme důkladný průzkum.

A takhle vypadá Gaspodův večer, když má nožičky uběhané :))

Ráno jsme se báječně nasnídali u Jakubíkových a vyrazili na sever k hranicím s Polskem, do Krnova.

Gaspimu jsme koupili nový pětimetrový naviják místo klasického vodítka, protože jsme netušili, jestli nás nebude MP Krnov pokutovat za psa na volno.. Vodítko jsem totiž zapomněli u Jakubíkových. Gaspoda byl štastný.

Oběd jsme si dali jako provokaci ségry s Kubou v řecké restauraci a pak nás čekala exkurze do pivovaru Nachmelená opice.

Po půlhodině cesty do hor jsme skončili v Karlovicích na zahrádce.

V podhůří už jsme jen zevlili v místní hospůdce s galerií a nabírali síly na zítřejší výstup na Praděd.

Magdalena tento výlet schvaluje jakožto hlavní kontrolor kvality.

A Gaspoda taky, protože v místě je několik fen, se kterýma může dělat kravinky.

Po snídani před autem vyrážíme na naučnou stezku lomem, u kterého parkujeme.

Na následující fotce vlevo dole můžete vidět symbol města Brna.

Po cestě je Lamacentrum, do kterého jsem hrozně chtěla, ale bohužel je zavřené. Tak se na lamky podíváme z dálky a pak nás čeká trochu terén lomem nahoru zpátky k autu 😀 opět jsem se přesvědčila, že s Thulákem dáme vše.

Majda se veze jak paša a my makáme.

Ale ani mi to nevadilo, protože jsme pak obědvali u Vyškova v restauraci Panelka, kde se nám totálně trefili do vkusu – thajský larb a ukrajinské pelmeně.

Pak jsme zvládli projet během 2 hodin Olomouc, Ostravu,..

…i New York.

Až jsme skončili v Suchých Lazcích u Opavy. Což je sice (Jakubíkovi odpustí) prdel, ale krásná… Mají super zahradu, kde jsme grilovali, krmili koníka, poslouchali hokej a zevlili. Je to kraj, kde se babky modlí, když autobus projede kolem kostela, takže se pár místních podivilo i nad Monthym 😀