Lucije na cestách

Posledních pár foto z Užhorodu a hurá na jihovýchod – do kraje vína u maďarských hranic.

Squatting Slavs a tak pro dokreslení atmosféry..

Tak jsme tu.

Musím zaťukat, zatím jsme bez průseru. Kromě Honzy, kterýmu nevyšlo objednání jídla stylem „sice nevím, co to znamená, ale musím si rozšířit obzory“.

Sobotu jsme strávili v Užhorodu, tady konkrétně skupina A, B i C u Užhorodského hradu.

A tady skupina C v zahradách.

Dneska nás čeká cesta maršrutkou do Berehove. Doufám, že cca 100 km tímhle dopravním prostředkem nezmění dosavadní dobrou náladu celé skupiny…

Skupina B právě teď zdraví z pobočky Lvovské čokoládovny na nábřeží 🙂

Tak jsme stihli vlak, o minutu a půl 😀 Honza musí za trest nosit mámě krosnu, protože musela běžet po eskalátorech..

Prostě začíná to tak, jak má.

Máme spací vlak, soukromá kupéčka.. Úspěšně porušujeme noční režim.

Greta Thunberg approves

Sice jedeme vlakem, ale uhlíková stopa je s námi stále.. No čekejte další zprávy.

Ano, jeli jsme sem kvůli názvu.

Ko Kood je ostrov jižně od Ko Changu, strávili jsme tu tři dny. Má 23 x 9 km a projeli jsme ho skrz naskrz, což nebylo tak těžký, protože tu vedou jen dvě silnice.

Kromě dvou silnic už je tu jen prales, vodopády a opice 🙂

Viděli jsme i 500letý megastrom.

Mimo motorek jsme se dopravovali na kajaku a šnorchlovali jsme, tohle je hodně cool bradavičnatej thajskej slimák na dně moře. 

A tahle fotka je zase že západního pobřeží 🙂

Úspěšně jsme dorazili na ostrov 🙂

Chatrče máme úplně super, z postele to máme do moře pár metrů.

Tohle jsme dnes ulovili/nakoupili. 

Máme půjčené zase skútry, tak zítra možná překonáme lenost a vyrazíme z pláže na chvilku do středozemí na nějaké vodopády.

Ještě jedna kýčovitá, abychom vás všechny v Čechách nas***i 🙂

Nejšťastnější jsem tady opět ale s psíčkama. 

Dneska jsme za svítání vyrazili z Chiang Rai na jih Thajska. Čeká nás celkem 1100 km (asi jako z Čech na jih Chorvatska), a to taxíkem, letadlem, minibusem a trajektem. Právě jsme ve fázi autobusu a už bych to měla ráda za sebou. Naším cílem je Ko Chang (Sloní ostrov) a už se hrozně těším do moře. Budeme bydlet na pláži, ubytování se jmenuje Tiger Hut (Tygří chatrč :D). Tohle je ranní fotka od recepční, která si s námi bůh ví proč chtěla udělat selfie, přestože na nás bylo dost znát vstávání v 6:00 (naše původní půlnoc).

Byla to super milá slečna, která nám s celou ChiangRaiskou částí pobytu pomohla. 

A tahle zmožení jsme byli v letadle. 

Moře bychom měli stihnout ještě se západem slunce, tak snad se tam zregenerujeme do původní podoby. 

Včera jsme projížděli hory severně od Chiang Rai, cesta byla střídavě dobrá a střídavě úplně na prd, ale celkový dojem za jedna. Nádherné počasí, už jsme se naučili objednávat si stylem, že koukneme, co maj u vedlejšího stolu a ukazujeme na to 😀 

• 

Pohybovali jsme se až ve 1400 m.n.m., výhledy stály za to.

Za fotky i za společnost na jednostopém vozidle děkuji panu Jenišovi 😀

Tohle je vzkaz pro moji mamku – myslím, že by se ti výlet líbil, bylo to jako jet na Kozákov, ale pětkrát nahoru a dolů 🙂

Dneska jsme vyměnili auto za motorky a vyrazili z Chiang Rai na sever k hranicím s Barmou. Jsme ubytování v takovýhle roztomilých chatičkách 🙂 Jediný problém, na který narážíme je, že už tu není moc nápisů v angličtině, takže objednat si jídlo byla dnes trochu sázka do loterie 🙂

Poslední tři dny pořád cestujeme, vodopády, horký prameny,.. Konečně příroda a já jsem z téhle části výpravy zatím nejnadšenější 🙂 už jsme toho autem projeli spoustu, jen jsem líná psát, tak aspoň pár rychlých fotek a rozepíšu se až se budu nudit.. 

Včerejší večer jsme strávili na thajské masáži v centru Lila, kde masírují ženy, které prošly thajskou věznicí (něco jako rekvalifikační centrum), měla jsem sice v některým chvílích pocit, že mě chce zabít, ale to bylo asi prostě tím, že to byla má první thajská masáž (jsou tam jen ženy odsouzené za lehké zločiny) 🙂 už se těším na další.. Hodina masírovaní tu vyjde kdekoliv v přepočtu asi na 200 Kč. Samotný festival Loi Krathong se odehrával kousek od historického centra u řeky (původně má být festival něco jako poděkování řece jednou za rok – vypouští se ozdobené košíky s květinami a lampiony do nebe). Připadá mi teda, že životnímu prostředí to moc nepomůže, nicméně většina košíku je pouze z přírodních produktů. I když výjimky se najdou, ale thajská vláda se snaží proti tomu bojovat. Většinu fotek má Jenda v zrcadlovce, tak aspoň pohled ze střechy hostelu směrem k řece – tisíce lampionů a tisíce lidí všude 🙂

Teď už vyrážíme z města na vodopády, půjčili jsme si na tři dny auto. Je úplně nové, máme podezření, že ta půjčovna ho koupila kvůli nám 😀 snad ho neodřeme, to řízení na druhé straně je opravdu šílené.. Navic to má i špatně volant, kdybych měla řídit, asi bych se tu zbláznila 🙂