Vzhledem ke covid situaci a uzavření hranic a penzionů jsme se rozhodli (můj výmysl), že si půjčíme obytňák. Původní plán nevyšel, protože pak zavřeli i okresy a kempovat na parkovišti ve Štěrboholech se nám nechtělo. Nakonec teda v červnu, ale jedeme. Jen po republice a poprvé s takovou krávou jako je „náš“ Monthy – hodně předělaný Fiat Ducato.
První den vyrážíme hned odvážně na D1 směr Brno. Ať máme to nejhorší za sebou.
Kromě stání na D1 a následného Majdy záchvatu z autosedačky vlastně na Brno dobrý.
Dneska dopoledne jsme se ještě vyváleli v solných jezírkách a namazali se jako čuňátka bahnem s údajnými léčivými účinky .
Tady ještě poslední foto mamky, kde se tváří šťastně.
Právě teď totiž už 4 hodiny jedeme vlakem a máme před sebou ještě 8 hodin. V 5:55 bysme měli dorazit do Lvova.
Byli jsme trochu rozmazlený z RegioJetu a ukrajinské dráhy nás vrátily zpět na zem… Jsme narvaný ve vagónu, kde bylo celý večer asi 40°C.. Smrdutý a hlasitý spolucestujici.. Místa na spaní zbyla jen nahoře na bidýlkách.
Říkám si, že jestli tohle mamka přežije, tak nic horšího ji snad už nečeká 😀
Včera ráno jsme vlezli v Berehove do lehátkového vlaku a dovalili jsme do Solotvyna.
Kromě počátečních problémů (taxikář, co nás chtěl podělat po tom, co jsme odmítli ubytování u něj (luxusní kadibouda a sprcha na dvorku)), jsme tu nakonec docela spokojený. Bydlíme v napáleným rezortu s bazénama a ve volném čase si přivyděláváme jako aquabely.
Místní oblast se vyznačuje extrémně slanou vodou a extrémně slaným bahnem (bývalé solné doly). Minulost tu připomínají už jen opuštěné těžební věže.. Jinak to je totální past.
Shodli jsme se, že Solotvyno stačilo jednu noc až bohatě 😀
Dneska jsme v podstatě celý den strávili u mrtvolných jezer.
Povozili jsme se místním taxi.
Dali jsme si snídani u maďarské většiny.
Bydlíme v nejluxusnějším hotelu ve městě (to je jen pro dokreslení, žádné chlubení, cena je vzhledem je koruně stále příznivá). Má to tu „istá kulturná špecifika“. Hotel se jmenuje Золотая пава – Zlatý páv. Pro atmosféru přidávam Google fotku. Fresky jsou od Alfonse Muchy. Aspoň podle tabulky u vchodu 🙂
Vypadá to super luxusně, nicméně hlavním problémem jsou tu dveře.
Dveře do našeho pokoje – nefunguje elektronické otvírání na kartu, kartu je třeba strčit dle instrukcí recepční mezi futra a dveře a sjet dolů. Takto lze otevřít dveře jakoukoliv kartou během 2 vteřin. Takto lze otevřít jakékoliv dveře v hotelu.
2. Druhé dveře v pokoji jsou dveře na balkon. Ty lze otevřít, ale otvíraj se zase trochu moc.
3. Dveře do koupelny zajistili rodičům horké chvilky. Rozbil se zámek zevnitř, máma křičela o pomoc, byli tam docela dlouho zavřený, ale náš pokoj je přes chodbu a nic jsme neslyšeli. Nakonec se táta rozhodl dveře vykopnout. To se povedlo asi po 10 minutách s tím, že s dveřma se vydrolily i panty na jedné straně 😀 na recepci pouze zhodnotili, že to není naše chyba, a pometli omítku. Miluju Ukrajinu.
Myslím, že se nám podařilo naklonit zbytek výpravy na východní stranu. Teď budeme dva dny v Berehove. Dneska jsme se naložili do termálních pramenů.
Zítra plánujeme výlet po okolní přírodě. Honza slyšel, že tu jsou nějaká pěkná jezera. Snažila jsem se pogooglit, kam vyrazíme, a našla jsem jen tento článek:
Kdo psychicky nezvládne otevřít odkaz na Blesk cz, ve zkratce: Ukrajina je totální divočina, kde vladne bezpráví, a v tom jezeru, kam zítra pojedeme, jsou na dně desítky autobusů plné mrtvol.
Né, že bych věřila Blesk cz, ale šnorchlovat se zítra nechystám.
Ko Kood je ostrov jižně od Ko Changu, strávili jsme tu tři dny. Má 23 x 9 km a projeli jsme ho skrz naskrz, což nebylo tak těžký, protože tu vedou jen dvě silnice.
Rybářská vesnička na východním pobřeží.
Kromě dvou silnic už je tu jen prales, vodopády a opice 🙂
Viděli jsme i 500letý megastrom.
Mimo motorek jsme se dopravovali na kajaku a šnorchlovali jsme, tohle je hodně cool bradavičnatej thajskej slimák na dně moře.
